V dnešní době nepřeberného množství indie her je velice obtížné udělat hru, která bude v nějakém ohledu vyčnívat. Musíte být buď originální v tématu, mechanikách, postupech... nebo v grafickém zpracování, v příběhu. Možností je mnoho.

Trocha historie

Hacknet původně vznikl jako prototyp na 48 hodinové jam seanci, kde se sešlo pár lidí a během 48 hodin vytvořili hru. Hra ale měla tak obrovský ohlas, že se její autor, Matt Trobbiany, rozhodl hru dokončit. To bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které podle nás mohl udělat. Ve chvíli, kdy hru vypustil v srpnu na steam, mu totiž během prvních 10 týdnů vydělala kolem 650 tisíc australských dolarů. To mu umožnilo odejít ze své běžné práce a plně se soustředit na dokončení Hacknetu.

O čem to vše je

Každý z nás si určitě pamatuje scény "hackerů" z filmů, kterak se bez obtíží dostávají i do těch nejvíce zabezpečených systémů. Hacknet umožňuje svým hráčům něco velice podobného. Ponořme se tedy do světa příkazových řádků, UNIX příkazů a lidí, kteří napadají cizí počítače pro zábavu, nebo jako najmutí agenti.

Hacknet začíná jednoduchou, leč přesto zajímavou premisou: Hacker Bit je mrtvý, a jelikož se po 14 dnů nepřihlásil do svého systému, aktivovala se jeho automatická pojistka. Odešle email jedinému uživateli - hráči. Od té chvíle se hráč pomalu zlepšuje v řemesle hackerském a postupně odkrývá, že Bitova smrt možná nebyla tak úplně nehoda, jak to média s oblibou prohlašují (zní to povědomě? určitě ano, Hacknet není první hra, která toto téma používá). Celá hra se odehrává v "operačním systému" který je poháněn primárně příkazovou řádku. Ze svého OS máte přístup k ostatním počítačům na síti, k řadě nástrojů, jak do ostatních systémů pronikat a také k databázím hackerských skupin, které nabízejí různé kontrakty, na kterých se člověk může potrénovat a zároveň vybudovat svou reputaci.

Ve svém OS hráč tráví vlastně celou hru, kromě pár okamžiků, kdy hra hodí po hráči kamenem a vyvede ho z jeho pohodlí (příklad kdy po úspěšném hacku jiného počítače jeho neoslněný vlastník zaútočí na hráčův počítač a trochu ho "poškodí").

Příběh

Hacknet má velice zajímavý příběh, jehož začátek jsme si nastínili již výše. Byť není příliš dlouhý (odhadem 8-9 hodin, když spěcháte) nepostrádá mnoho chvil, kdy nás uchopil a naprosto otočil kolem vlastní osy. Nebudeme tu spoilerovat hru, ve které jsou tyto zvraty značně důležité, ale můžeme říci, že se hráč vydává v pozdější fázi hry na pátrání po osudu "Bita" a odkrývá mnohé informace, které ve finále přivedou hráče k porozumnění, o co celou dobu vlastně šlo. Celý příběh je kombinací mailových zpráv a samotného pátrání.

Vizuální stránka

Jak jsme již naznačili, celá hra se odehrává ve virtuálním operačním systému, kde není mnoho grafických prvků, přesto je na co koukat. Ve hře se dají stáhnout "témata" do Vašeho operačního systému, která mění rozložení oken a barevné schéma, v některých případech pak i pozadí konzole a celého okna.

Zvuková stránka

Hacknet disponuje naprosto perfektním soundtrackem, který speciálně pro tuto hru složilo několik profesionálních umělců, a můžeme s klidem říci, že to za to stálo. Hudba dynamicky doprovází hráče hrou a způsobuje, že si hráč připadá jako opravdový hacker. A když se nakonec při určitých příležitostech spustí napínavá muzika, která jen umocňuje potřebu spěchat, naše ušní bubínky měli hudební orgasmus. Hra se dá koupit spolu se soundtrackem, který je ale umístěn i na webu na stránkách Bandcamp.com pod hlavičkou The Other World agency. Další zajímavost hodná zmínky je, že tato skupina pod sebou sdružuje muzikanty, kteří stojí mimo jiné i za hudbou k nedávnému hitu Metal Gear Solid V.

Určitě stojí za to si jít soundtrack poslechnout, je to opravdu parádní muzika.

Závěrečné hodnocení

Aby jsme byli upřímní, my v redakci uplně nejsme fanoušky číselných hodnocení (minimálně jedna půlka naší redakce) a proto nabízíme místo čísel krátké shrnutí.

Hacknet nás i přes svou kratší délku, a v určitých ohledech jednoduchost, uchopil a nepustil, dokud jsme ho v pět ráno nedohráli. Na to, že hru vytvořil jeden jediný člověk je to hra zábavná, místy náročná na přemýšlení a dobře zpracovaná. V dnešní době polotovarů a nedodělaných her tohle vnímáme rozhodně jako velké plus.

V dnešní době nepřeberného množství indie her je velice obtížné udělat hru, která bude v nějakém ohledu vyčnívat. Musíte být buď originální v tématu, mechanikách, postupech... nebo v grafickém zpracování, v příběhu. Možností je mnoho.

Trocha historie

Hacknet původně vznikl jako prototyp na 48 hodinové jam seanci, kde se sešlo pár lidí a během 48 hodin vytvořili hru. Hra ale měla tak obrovský ohlas, že se její autor, Matt Trobbiany, rozhodl hru dokončit. To bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které podle nás mohl udělat. Ve chvíli, kdy hru vypustil v srpnu na steam, mu totiž během prvních 10 týdnů vydělala kolem 650 tisíc australských dolarů. To mu umožnilo odejít ze své běžné práce a plně se soustředit na dokončení Hacknetu.

O čem to vše je

Každý z nás si určitě pamatuje scény "hackerů" z filmů, kterak se bez obtíží dostávají i do těch nejvíce zabezpečených systémů. Hacknet umožňuje svým hráčům něco velice podobného. Ponořme se tedy do světa příkazových řádků, UNIX příkazů a lidí, kteří napadají cizí počítače pro zábavu, nebo jako najmutí agenti.

Hacknet začíná jednoduchou, leč přesto zajímavou premisou: Hacker Bit je mrtvý, a jelikož se po 14 dnů nepřihlásil do svého systému, aktivovala se jeho automatická pojistka. Odešle email jedinému uživateli - hráči. Od té chvíle se hráč pomalu zlepšuje v řemesle hackerském a postupně odkrývá, že Bitova smrt možná nebyla tak úplně nehoda, jak to média s oblibou prohlašují (zní to povědomě? určitě ano, Hacknet není první hra, která toto téma používá). Celá hra se odehrává v "operačním systému" který je poháněn primárně příkazovou řádku. Ze svého OS máte přístup k ostatním počítačům na síti, k řadě nástrojů, jak do ostatních systémů pronikat a také k databázím hackerských skupin, které nabízejí různé kontrakty, na kterých se člověk může potrénovat a zároveň vybudovat svou reputaci.

Ve svém OS hráč tráví vlastně celou hru, kromě pár okamžiků, kdy hra hodí po hráči kamenem a vyvede ho z jeho pohodlí (příklad kdy po úspěšném hacku jiného počítače jeho neoslněný vlastník zaútočí na hráčův počítač a trochu ho "poškodí").

Příběh

Hacknet má velice zajímavý příběh, jehož začátek jsme si nastínili již výše. Byť není příliš dlouhý (odhadem 8-9 hodin, když spěcháte) nepostrádá mnoho chvil, kdy nás uchopil a naprosto otočil kolem vlastní osy. Nebudeme tu spoilerovat hru, ve které jsou tyto zvraty značně důležité, ale můžeme říci, že se hráč vydává v pozdější fázi hry na pátrání po osudu "Bita" a odkrývá mnohé informace, které ve finále přivedou hráče k porozumnění, o co celou dobu vlastně šlo. Celý příběh je kombinací mailových zpráv a samotného pátrání.

Vizuální stránka

Jak jsme již naznačili, celá hra se odehrává ve virtuálním operačním systému, kde není mnoho grafických prvků, přesto je na co koukat. Ve hře se dají stáhnout "témata" do Vašeho operačního systému, která mění rozložení oken a barevné schéma, v některých případech pak i pozadí konzole a celého okna.

Zvuková stránka

Hacknet disponuje naprosto perfektním soundtrackem, který speciálně pro tuto hru složilo několik profesionálních umělců, a můžeme s klidem říci, že to za to stálo. Hudba dynamicky doprovází hráče hrou a způsobuje, že si hráč připadá jako opravdový hacker. A když se nakonec při určitých příležitostech spustí napínavá muzika, která jen umocňuje potřebu spěchat, naše ušní bubínky měli hudební orgasmus. Hra se dá koupit spolu se soundtrackem, který je ale umístěn i na webu na stránkách Bandcamp.com pod hlavičkou The Other World agency. Další zajímavost hodná zmínky je, že tato skupina pod sebou sdružuje muzikanty, kteří stojí mimo jiné i za hudbou k nedávnému hitu Metal Gear Solid V.

Určitě stojí za to si jít soundtrack poslechnout, je to opravdu parádní muzika.

Závěrečné hodnocení

Aby jsme byli upřímní, my v redakci uplně nejsme fanoušky číselných hodnocení (minimálně jedna půlka naší redakce) a proto nabízíme místo čísel krátké shrnutí.

Hacknet nás i přes svou kratší délku, a v určitých ohledech jednoduchost, uchopil a nepustil, dokud jsme ho v pět ráno nedohráli. Na to, že hru vytvořil jeden jediný člověk je to hra zábavná, místy náročná na přemýšlení a dobře zpracovaná. V dnešní době polotovarů a nedodělaných her tohle vnímáme rozhodně jako velké plus.